Oto a Olina se seznámili díky inzerátům, které zadali do počítačové seznamky. Na první pohled nesourodý pár ale výpočetní technika vyhodnotila jako ideální. A skutečně, sotva se 1. září seznámili, hned spolu začali bydlet a jsou spolu již rok. Čekají dvojčata a svou lásku zpečetili manželským svazkem. Prostě dvojice, jejíž pouta může zpřetrhat snad jen smrt (nebo finanční krize).
Oto von Ďuďa (rozený von Birnestrudel) je potomek - levoboček německého šlechtice. Narodil se z prchavé lásky svého otce a vyhlášené plzeňské operetní subrety. Díky germánským kořenům je jeho řeč dodnes protkána řadou německých výrazů. Do Prahy se přistěhoval z prostého důvodu – zajištěn financemi po zesnulém otci se rozhodl opájet všemi vůněmi života v centru slovanské kultury, která je jeho srdci nejbližší. Oto je napravený vlk samotář. Vztah s Olinou mu totiž otevřel oči – zjistil, že v kolektivu se cítí lépe. Šlechtický původ ho předurčil ke vzhledu a chování prvorepublikového elegána. Své Olince je bezmezně oddaný. Z hloubi srdce jí miluje od prvního okamžiku se vším, co k ní patří, po svatbě snad ještě více. Kromě její kamarádky Věry. Té se bojí.
Jeho životní motto je: „Život je procházka růžovým sadem se spoustou trní.“
Olina von Ďuďová (rozená Ďuďová) se narodila na Slovensku na Vrchbánskom Grúňu, na břehu potoka. Do Prahy se dostala ve třinácti letech díky bratru Máriovi, který se chystal na dlouhodobý výlet do Anglie. Od té doby tu žije a má zhruba pět dětí – Františka, Josefa, Jessiku a dvě další. Otcové neznámí. Teď čeká další dvě - otec známý, je to její muž Oto. Toho má Olina ráda, chvílemi ho i miluje. Olina má ráda životní jistoty, zejména ty finanční. Volný čas tráví čtením obrázků v bulvárních časopisech a sledováním Ordinace v růžové zahradě (fandí Pusenskému). Jestli někoho opravdu nesnáší, tak Lucii Borhyovou Michaelu Ochotskou.
Její životní motto zní: „Beru všechno, co když už nebude!“
|
Zdálo se to už téměř nemožné, ale Oto, Olina, komisař i Věra nakonec našli způsob, jak se dostat z Egypta zpět domů, do Karlína. To bylo radosti!
|
||
|
|
Dnešní otázka zní víceméně jasně: Podaří se konečně Otovi, Olině, komisaři a Věře odletět z egyptské Hurghády zpátky domů? Do Prahy? Do Karlína?
|
||
|
|
Už se to zdá být neuvěřitelné, ale Otovi a Olince se ještě nepodařilo odletět z Egypta zpátky domů, do Prahy. Ale naděje umírá poslední!
|
||
|
|
Otovi, Olině, Věře ani komisaři se ještě nepovedlo odletět z Egypta. Co je s letadlem? Nebo prostě nejsou místa?
|
||
|
|
Oto a OLina se společně s komisařem a Věrou měli vrátit z dovolené do Prahy. Leč, stále jsou na letišti v Egyptě. A letadlo neletí a neletí a horko je takové, až se všichni potí...
|
Pokud váš mobil umí jako zvonění přehrávat zvukové MP3 soubory, vyberte si takové vyzvánění, zvuk pro SMS nebo budík, které se Vám zalíbí nejvíc. Vyzvánění si můžete nejdřív poslechnout a následně uložit do počítače kliknutím na "Stáhnout MP3". Z počítače pak zvuk přesuňte do vašeho mobilu a přiřaďte k vybranému typu vyzvánění.
Nově nabízíme vyzvánění i pro iPhone!
|
Oto dokáže probudit každou dívku. S citem a noblesou, jak je jeho dobrým zvykem. A samozřejmě za asistence Oliny.
|
||
|
|
Olina ví, jak na chlapy. Umí jim udělat pomyšlení, umí se o ně postarat a umí je i pěkně rázně probudit!
|
||
|
|
Příchozí SMS umí mnohdy potěšit. A stejně často může i pěkně vyděsit.
|
||
|
|
Olinka vládne mnohými schopnostmi, jejichž podstata umí běžné vědomí řádně potrápit. A umí si vzít do parády i váš mobilní telefon.
|
||
|
|
Oto se nezdá. Tak, jako on, vám příchozí krátkou textovou zprávu neumí oznámit nikdo.
|
||
|
|
Přijmout hovor je mnohdy otázka vteřin. Protože když si nepospíšíte, mohlo by se stát, že na vás prasknou velmi nepěkné věci.
|
||
|
|
I Otovi a Olině někdy dojdou nápady. Za vděk proto váš telefon musí vzít i naprosto nesmyslnou hříčkou, která i tak má něco do sebe.
|
||
|
|
Mobilní telefon je sice dobrý sluha, ale občas i zlý pán. Oto v tom má jasno a rád vás poučí.
|
||
|
|
O tom, jak by měl váš telefon zvonit, mají Oto s Olinou různé představy. A každý se snaží prosadit tu svou. kdo bude mít navrch?
|